Reference - řekli o nás

Je mi trošinku líto, že jsem tolik necestovala. Byla jsem lyžovat na Whistler a potom v Tofinu, tam jsem viděla velryby a rozhodně doporučuju. To bylo s tou organizací, jak pořádá výlety pro exchange students. Nejzajímavější zážitek byl, když jsem cestou ze školy potkala 2 medvědy. Vůbec jsem je nezajímala, ani se na mě nepodívali, ale teda nikdy na to nezapomenu. Rozhodně bych všem doporučila Vancouver. Jestli máte někoho, kdo tam teď zase pojede, moc ráda bych jim řekla všechno, co chtějí slyšet. Děkuju vám moc za všechno, byl to opravdu nejlepší zážitek mého života.

Co se týče mezinárodních studentů, tak tam jsme si sedli všichni mi přišlo, samozřejmě jsme se trochu rozdělili do skupinek podle zemí, ale jinak jsme se bavili všichni dohromady. A co se týče kanadských kamarádů, tak to jsem neskutečné ráda za to, jaké lidi jsem potkala. To byla jedna z věcí, které jsem se bála, že všichni budou mít svoje skupinky kamarádů a nebudou se chtít bavit s nikým jiným, ale když jsme znali jednoho z party, tak nás pak vzali do jejich party a začali jsme se bavit i s ostatními lidmi a bylo to super. Všichni jsou opravdu milí, jak děti ve škole, tak host rodiny, ať už je to tvůj host rodič nebo ne.

S mým volejbalovým týmem jsme vycestovali do Edmontonu a Frederictonu, což bylo skvělé, a jinak cestování jen po Halifaxu a okolí bylo v pohodě. V místě, kde jsem bydlela já jsme neměli moc MHD, takže jsme se museli hodně spoléhat na host rodinu, aby nás odvezla na nejlbližší zastávku, nebo jsme jezdili s kamarády, kteří měli auto. Ale v Halifaxu, v centru, už to bylo všechno jednodušší a za dobré ceny.

Pokud bych mohla dát jednu radu budoucím mezinárodním studentům, ať už jedou kamkoliv, tak bych jim řekla, ať z jejich pobytu vytěží co nejvíce, zkouší nové věci a nebojí se ničeho, všichni jsou moc milí a opravdu se není čeho bát, a ať si nebalí s sebou tolik oblečení, hodně si toho nakoupí a pak nebudou mít místo v kufru.

Rozhodně doufám, že se někdy vrátím zpátky a navštívím svoje kamarády a host rodinu. Budu určitě doporučovat dalším lidem, samozřejmě, že to není pro všechny, ale pokud nevyzkoušíš, tak nevíš. Letenka domu vždycky je, takže se určitě nebát a jet, pokud ta možnost je!

Jinak jsem si vypůjčil lyže na zimu, abychom mohli lyžovat, tak na to se těším. Taky jsem se dostal do školního soccer týmu, kde doufejme postoupíme do Provincials, a pak jsem s kámošem ještě v West Van FC soccer týmu, takže fotbalu tu mám dost. Taky jsme s klukama byli v přírodě, konkrétně v Lighthouse Parku ve West Van. Často jezdíme do Downtownu samozřejmě, je to krásný město plný nočního života, takže taky super.

S rodinou si taky rozumím. Předevčírem mě "taťka" vzal na ryby, takže jsme si zachytali a včera jsme šli do kina - měl jsem to jako dárek k narozeninám. Jenom děti zatím nejsou příliš komunikativní, ale nějak to moc neřeším. Kamarády mám především z Německa, ale i z Japonska, Mexika nebo Itálie. Příští týden jedu na čtyřdenní výlet do Rocky Mountains, tak na to se celkem těším. Takže zatím všechno paráda. :-)

Našla jsem si tady přátele, na které nikdy nezapomenu a v budoucnu je plánuji navštívit a moje bývalá hostsister z Belgie, která odletěla před pár měsíci, je momentálně jeden z nejdůležitějších lidi v mém životě. V létě ji jedu navštívit a vždy budu vděčná, že jsme skončily ve stejné rodině. Takže Vám chci jenom říct DEKUJU!❤

Zatřetí, Ottawa leží těsně na hranici provincií Ontario a Quebec. To znamená, že stačí přejít Alexandra Bridge v Ottawském centru a rázem se ocitnete v Quebeckém městě, kde je najednou vše ve francouzštině. Pro ty, kteří se chtějí učit oba jazyky naráz, je toto také velké plus, nehledě na to, že celá Ottawa je bilingvní, takže každá brožura či leták je psán v obou jazycích, a ve školách je výuka francouzštiny samozřejmostí (pro kanadské studenty, ale pro mezinárodní je také možné zařídit). S polohou města souvisí také ideální vzdálenost od Toronta i Montrealu, obojí se dá zvládnout autem, autobusem, vlakem…

Město samotné nabízí spoustu aktivit – má velké množství muzeí a galerií, které mají v určité časy vstupné zdarma, a často město pořádá festivaly všeho druhu. Do Ottawy zasahuje tzv. „Green Belt“, což je vlastně dlouhý pás cest mezi lesy, kde se dají dělat procházky, jezdit na kolech, bruslích, v zimě pak zamrzají řeky a jezera, takže se dá bruslit i tam. Navštívila jsem už několik divadel, hlavní kulturní místo se nazývá National Arts Centre, a to také nabízí velké množství neplacených představení a seminářů od tance, přes koncerty klasické hudby, až po samotné divadelní hry nebo stand-up komedie. 

A kromě toho, samotné město má krásnou atmosféru. Vládní budovy se nachází na pahorku jménem „Parliament Hill“, který nabízí parádní výhledy. 

Ale nic není dokonalé, ani Ottawa určitě není. Vzhledem k rozsáhlosti města je občas náročné se někam dostat bez auta (což ale platí obecně pro celou velkou Kanadu, že?). 

Dále, multikulturnost nemusí vždy znamenat jen pozitiva, někteří mí mezinárodní přátelé si stěžují na své hostitelské rodiny, jelikož jim nerozumí. 

A je tu také otázka bezpečnosti. V centru města je velké množství lidí bez domova. Ale pokud rodina bydlí v trochu vzdálenějším sousedství, jako například ta moje, pak se není čeho bát. Myslím si, že kombinace klidnějšího života v domě rodiny a rušného centra je přesně to, co může studium v Ottawě nabídnout.

Celkově bych však destinaci opravdu upřímně doporučila. Tak přijeďte taky!

V domě žijeme tedy nakonec tři studentky - Charlotte z Německa (chodí na Claremont) a Angela z Mexika (ta chodí na Saint Andrews). Holky jsou fajn a hostitelská mamka taky. Chvíli trvalo, než jsme se naučily všechny spolu fungovat, ale myslím, že teď už je všechno v pohodě.

Tenhle semestr mám Foods 11, English 10, PE 11 (je tam asi 30 kluků a pět holek, je to fakt sranda, máme super partu) a Math 11. Každý den se těším do školy - na lidi, učitele a hlavně se pořád něco děje! Reálně se musím učit jen na angličtinu (tam hlavně čteme a doplňujeme pracovní listy, takže toho učení taky moc není) a matiku. Doufám, že příští semestr budu mít taky takhle super. Jenom takový postřeh - škola je o strašně moc jednodušší tady (v Česku toho za měsíc probereme pomalu tolik jako tady za semestr, záleží ale na předmětech), ale to že je to lehčí nic nemění na tom, že jsou tady lidi chytrý. To, že je ta škola jednodušší hlavně ovlivňuje to, jaký mají studenti ke škole přístup (rádi tráví čas ve škole a mají to tam rádi).

Zítra jdeme s kamarádkami do Tim Hortons se učit. Mimochodem Tim Hortons je nejvíc kanadská věc. Je to něco mezi McDonalds a kavárnou. Všichni chodí do Tim Hortons. :))

Měla jsem cross country running závod v Port Alberni. Bylo to super. Byli jsme také na Malahat Skywalk se školou. Je to rozhledna a zrovna byla docela mlha, ale přesto to bylo kouzelné. Pojedeme se podívat se školou do Vancouveru na hokej a také lyžovat do Whistleru! To se těším úplně neuvěřitelně.

Určitě mě něco šokovalo. Dokonce si myslím, že hodně věcí, ale nějak jsem si na vše už zvykla. Ale jen takové shrnutí:

- řidiči autobusu jsou neuvěřitelně milí, zastaví klidně i někde, kde nejsou zastávky, když požádáte
- lidé si kolikrát povídají jakoby se znali celý život a to se potkali třeba před minutou. Připomíná mi to tady takovou rodinu :) 
- žijí tu volně malí zakrslí králíci u silnicích a v parcích
- borůvky a javorový sirup se tu konzumuji opravdu ve velkým.

Zdravím z Kanady! Moje první dojmy z pobytu jsou skvělé. Myslím, že už jsem v zaběhnutých kolejích a můj den už má nějakou strukturu. Moje rodina naprosto předčila všechny očekávání, jsou naprosto skvělý a myslím, že díky nim se tady cítím výborně. Škola je taky dobrá, mám nakonec angličtinu, matematiku, marketing a social justice.První den byl trochu chaotický, ale rodina mi pomohla a moje "homestay sister" v tom byla se mnou, takže jsme to zvládly. Giovanna (homestay sister) je strašně sympatická a myslím, že jsme si skvěle sedly, chodíme spolu běhat, máme spolu obědy a tak. S rodinou jsem se už podívala do Victorie a šli jsme na pozorování velryb, což bylo úžasný. Taky jsem se dostala do volejbalového týmu, tak jsme už nekam cestovali a ještě budeme.

A hodně nás pobavilo, že jako jeden z předmětů dostal i kytaru. Ač já i můj starší syn Matěj hrajeme na hudební nástroje, Ondra se zpěvu i hře na hudební nástroj vždy důsledně vyhýbal...a po týdnu už prý zahraje 3 písničky :)

Doufala jsem, že se Ondrovi bude v Kanadě líbit, že to všechno zvládne, ale realita je ještě lepší, než jsem čekala. Jsem nadšená a strašně pyšná.

Moc děkuji, že jste nám tento Ondrův sen pomohla splnit.

A ještě posílám odkaz ze stránek Ondrovy české školy, kam poslal krátký pozdrav. 

Své nové rodiče jsem viděl jen na fotce a školu na videu. Těšil jsem se na nové učitele, předměty, spolužáky, jiné jídlo a výlety do okolí. Měl jsem trochu strach, jak to vše sám zvládnu, ale po prvním týdnu, jsem měl pocit, jako bych sem patřil. Ve škole jsem si vybral předměty, které mě baví / sport, keramika, Fj,mat, věda…/ a ty se pravidelně střídaly celý týden. Mně osobně dělala nejvíce těžkostí literatura, protože nejsem zvyklý psát eseje a rozbory ze Shakespeara apod. Ale ostatní předměty jsou lehčí a zábavnější než u nás.

Moje rodina byla skvělá, ale trochu na můj vkus pasivní. A tak jsem si našel kamarády, se kterými jsme vyráželi do Vancouveru a okolí. Je tu nádherná příroda a město se řadí k nejhezčím na světě.

Po třech měsících mi odjela moje rodina mimo Kanadu, a já jsem si našel s pomocí školy novou rodinu, kde jsem zůstal až do konce pobytu. Společně jsme navštívili USA, byli jsme lyžovat na severu Vancouveru a navštívili jsme zápas NHL .

Obyvatelé Kanady jsou opravdu hodní, vstřícní a ochotní pomáhat. Jejich angličtina je srozumitelná, co se zvláště na začátku pobytu docela hodí. Také se naučíte spoléhat sami na sebe a plánovat si svůj volný čas.

Po návratu do školy si musím doplnit zameškané učivo, a to mě bude stát menší úsilí. Ale rozhodně ten výlet stál zato a všem co o tom přemýšlíte, mohu jen doporučit, a zvláště pokud pojedete se Studymix, tak budete mít vše předem perfektně zajištěné.

Nejvíce nadšený byl ze školy v Langley a z učitelů. Na jejich přístup ke studentům a zábavnost jednotlivých předmětů, které si mohl na začátku roku vybrat, bude ještě dlouho vzpomínat.

Jsme moc rádi, že jsme si vybrali právě Vás, protože jste nám ve všem pomohli a neustále jste se zajímali, zda je vše se Šimonem v pořádku a zda nepotřebuje s něčím pomoci. Ještě jednou Vám moc děkujeme, že proběhlo vše k naší velké spokojenosti. A všem našim známým, kteří začali uvažovat o této možnosti, Vás vřele doporučujeme. Rodiče Šimona

Je tu sice trochu zima, ale na tu jsem si zvykla docela rychle. Pomalu tu neznám stres a podle koordinátora pro mezinárodní studenty jsem šikovná a nejradši by si mě tu nechali, což mě moc těší.

Chci moc poděkovat za celou organizaci pobytu, protože jsem přesvědčená, že Kanada je a vždy bude jedním z nejúžasnějších zážitků mých školních let. Posílám pozdravy z Kanady! Áďa

Z předmětů jsem si zapsal sculpture, to je můj nejoblíbenější předmět, a taky mě hodně baví francouzština a matematika. Na druhou stranu mě moc nebaví spoken language a social studies (to je dějepis), ale to mě nebaví ani v České republice. Každé pondělí chodím k večeru na younglife, kde většinou hrajeme nějaké hry nebo sportujeme. Tohle pondělí jsme měli bludiště v kukuřičném poli.

Ve škole vědí, že chci udělat graduation. Mám pre-calculus, art, biology, English 11/12, French, career life education a explorations in social studies 11. Nejtěžší je biologie v angličtině. Jinak jsem se přihlásila jako dobrovolník na Goast train do Stanley Parku, což by mělo pokrýt víc než polovinu potřebných hodin. Pak bych dále chtěla do Vancouver Art Gallery asi v prosinci nebo v lednu. Na to se hodně těším, jen nevím jestli mě vezmou, požadují fluent english.

Ve škole mám jednoho Čecha, je fajn si občas popovídat česky.

Jinak jsem se přidala k týmu Cross County, kde jsem ale zdaleka nejhorší. Mé tělo umírá, ale cítím se poté mnohem lépe. V zimě je poměrně malý výběr sportů, ale plánuju párkrát vyjet lyžovat a na snowboard. Rodina taky vyrazí na hory, takže je to fajn.

Ke klubům... Přihlásila jsem se do Environmental club, politics a social justice. Dnes jsem taky byla trošku neplánovaně na debate club meeting, což vypadalo skvěle a asi u toho zůstanu.... Taky nám dali dort...

Jsem stále poměrně zmatená, ale už je to lepší než dřív. Už se neztrácím, ale pořád nedokážu odhadnout ceny.

Jinak jsem založila blog, kam už jsem přidala pár příspěvků a brzy by měly přibýt další. 

Moc děkuji za zprostředkování celého pobytu!

I s děckama si skvěle rozumím, ale asi nejblíž z celé rodiny mám k Paige.

A co se týče školy, přestoupila jsem z Pre-calculu do Calculu, jinak jsem si všechny předměty nechala. Nejvíc nadšená jsem z výtvarky a z keramiky, kterou jsem měla naposledy v 6ti letech.

Píšeme si seznam co všechno tu musím zažít, ochutnat, navštívit a je toho hodně.

Taky jsem tu našla jednoho kluka ze Šrí Lanky (netuším jak se to píše), co si dělá pilotní průkaz na motorová letadla, tak jsme se společně vydali na to místní Boundary Bay Airport. Jen tak jsem se na recepci zeptala jestli by nám někdo nemohl ukázat hangáry, že jsme mezinárodní studenti, co mají rádi letadla a ta paní, ať se na chvíli posadíme, že někoho najde. A za chvíli přišel instruktor, který nás vzal na dráhu a ukázal nám všech asi 50 letadel na kterých tu lítají v Pacific Flying club. Chvíli jsme si povídali a ve zkratce řečeno, po maturitě se mnou počítají s výcvikem :).

Na celé škole jsem jediná češka, což je perfektní, je tu sice jeden slovák ale s ním se nebavím.

Tento víkend u nich probíhají přípravy na divadelní představení, už se na to moc těší. Kačka tam vystupuje také.

V říjnu začala hrát basketbal, zatím měli jenom tréninky, od příštího týdne jim začínají zápasy, tak se moc těší. Trenér ji pochválil, těch 9 let, co basketbal hrála, je prý znát.

Mějte se hezky a za všechno vám moc děkujeme!

Jinak moc děkuji, jak se o něj vzorně staráte, paní Pospíšilová má velkou trpělivost a pochopení pro to, jak všechno řeším na poslední chvíli. :)

Ve škole se mi líbí. Je to něco jiného, něž na co jsem byla doposud zvyklá. Mám osm předmětů, které se mi během dvou dnů vystřídají v osmi blocích. Škola začíná v 8:30 a končí 14:50. Každá hodina má 120 minut. Mám první dva bloky, pak asi hodinu na oběd a pak další dva. Ve většině třídách bych řekla, že je nás okolo 20-25. Učitelé jsou strašně milí. Berou na mezinárodní studenty ohledy a nemají problém cokoliv vysvětlit znovu. Celkově mi tady systém vzdělávání neuvěřitelně vyhovuje. Z předmětů jsem si vybrala pokročilou matematiku, vaření, biologii, kytaru, tělesnou výchovu, anglickou literaturu, pečení a němčinu. Škola každý měsíc pořádá výlety. Na konci září proběhl zápis do school clubs. Většina mezinárodních studentů bych řekla, že je z asijských zemí jako je Čína, Korea, Japonsko apod. Ty tady ale často zůstávají např. na dva roky. Z evropských studentů je tady většina z Německa, Španělska nebo Itálie.

Co se týče rodiny, tak to je asi to nejlepší, co mě tady potkalo. Moje rodina je nejlepší jakou jsem si mohla přát. Pomáhá mi se vším co potřebuji, když jsem byla první dva týdny o berlích, vozili mě do školy i zpátky. Už si tady nepřipadám jako na návštěvě, ale jako bych sem opravdu patřila a díky nim ten pobyt není tak náročný. Nemám jedinou věc co by mi na rodině vadila. Berou mě na různý výlety a opravdu jim záleží na tom, abych se tady cítila dobře a celý pobyt si tady užila. Rodina je ve zkratce perfektní.

Doufám že se mi podařilo shrnout vše. Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste mi pomohli se vším, abych sem mohla odletět. S pomocí agentury bylo vše jednoduchý. A taky bych chtěla poděkovat Lucii, která mi pomohla s výběrem školy, a byla vstřícná mi s čímkoliv pomoci a stále je.

Když jsem pak přiletěla do Nanaima, tak mě čekal pan Minter, otec mé hostitelské rodiny a odvezl mě domů, kde na nás čekal zbytek - BingBing, Lemei, Lerenzo a Kelly, což je studentka z Číny. Chodí do nižšího ročníku a bude tady maturovat. Další ráno nás vzali k oceánu, což pro mě bylo poprvé, a pak nám ukázali město, naši školu, univerzitu, obchodní centrum. Pak nás postupně začali seznamovat s jejich domem a pravidly, které musíme dodržovat.

První dny ve škole byly spíš seznamovací. Všichni mezinárodní studenti jsme se sešli v knihovně, kde nás seznamovali s řádem školy, s cíli, plánovanými výlety a podmínkami studování na škole. Po tom nám rozdali naše rozvrhy. Prvně jsem to vůbec nepochopila, protože tady mají trochu jiný systém. Mám čtyři předměty, každý z nich každý den, jen se různé dny v týdnu mění jejich pořadí. No než jsem to pochopila, tak to trvalo. Původně jsem měla kreativní psaní, biologii, zeměpis a psychologii, ale zeměpis jsem si vyměnila za vaření, protože to už se mi zdálo jako docela těžký rozvrh, takže mám aspoň jeden předmět odpočinkový. K tomu mám ještě divadlo, kde nacvičujeme Mary Poppins. Dnes jsem se dokonce přidala i k basketovýmu týmu. Nevím, jak budu všechno stíhat, ale chci mít co nejvíc aktivit, abych si to tady pořádně užila a poznala spoustu nových lidí.

Postupně se seznamuji s ostatními spolužáky, ale už tu mám i kamarády, se kterými se známe skoro od začátku. Hodně si rozumím s jednou holkou z Japonska, se kterou děláme strašný kraviny a užíváme si to tady. Je tu hrozně moc lidí z Asie - Čína, Japonsko, Vietnam, Korea. Až mě to i překvapilo. Pak tu vede Brazílie a německy mluvící země. Česká republika je na konci, protože tu jsem jediná. Ani ze Slovenska tu nikdo není. Paní, která se námi zabývá mi říkala, že jsem první, koho kdy z Česka měli. :)

Výuka je tady jiná, jak jsem psala, každý z těch předmětů máme každý den, takže látku bereme víc do hloubky, hlavně v té biologii. Zároveň tady ale je spoustu času na zpříjemnění hodiny (která má pondělí a pátek 70 minut, zbylé dny 80 minut) různými videi či filmy, takže celá škola není jen o učení. Taky tu mají i jiný systém známkování, který jsem zatím nepochopila.

S učebnami je to tady tak, že každý učitel má svou vlastní třídu nebo se o ní dělí maximálně s jedním učitelem. Většinou jsou lavice po dvou, jsou tu pak ale i třídy, kde jsou lavice třeba pro čtyři. Každá třída má dataprojektor a sem tam se objeví i malá kuchyňka, kde si můžeme uvařit čaj nebo ohřát jídlo.

Škola má taky velký výběr kroužků, divadlo, cross country, kapelu, hodně sportů jako například basketbal, soccer, plavání, hokej. Většinou jsou ale rozděleny na kluky a holky a mladší a starší. Co mě baví je rozhlas, který probíhá každý den na začátku druhé hodiny. Pár minut po zvonění slyšíme hlas, jak říká: "Goooooooooooooood morning Dover Bay!" Pokaždé se tomu se spolužáky smějeme.

Máme tu taky vlastní jídelnu, kde vaří převážně žáci, kteří mají vaření, takže i já. Máme tady polívky, saláty, různé sendviče, teplé jídlo, které je většinou nezdravé, a taky si můžeme hodně věcí koupit - nějaké zákusky, dortíky, kelímky s ovocem, pití. Rozhodně tu mají větší výběr a mnohem chutnější, než na většině školách v Česku.

V úterý jsme byli na výletě v Corn Maze, kde jsme procházeli kukuřičným bludištěm a museli jsme hledat nějaké značky. Naše skupinka se teda víc fotila, něž aby se zabývala úkolem. Pak jsme měli oběd v podobě hotdogů, které připravovali dospělí, kteří tam s námi byli. V říjnu je naplánovaný celodenní výlet do Vancouveru, na který se už neskutečně těším.

Nedávno mě tady také navštívila paní Chalupová, což mě potěšilo, protože tady mluvím, kupodivu, jen anglicky a po měsíci jsem viděla nějakou známou tvář. :)

Hrozně mě baví chodit po okolí, kdy můžu poznávat věci, které v Česku nemáme. Každý den vidím oceán, za kterým jsou obrovské hory pevniny, ať jdu kamkoli, vidím domy, které u nás nemáme. Tady mají spíše rodinné domky, ale každý je úplně jiný, nenajdete ani jeden stejný. A jakou práci si lidé dají se zahrádkami. Sem tam tady taky proběhne nějaké zvíře, hlavně králíci tu jsou, a prý sem někdy zaběhne i medvěd.:) Očividně se mám na co těšit. Jsem taky zvědavá na počasí. Prý tady sněží tak jednou za 6 let, zbytek proprší. Sněhu prý měli hodně dva roky zpátky, takže nevím, jestli sníh uvidím. Zatím je tady ale převážně sluníčko a obloha bez mráčků. :)

S rodinou už byla na hokeji a prý i na nějakém místním fotbale. Pán z rodiny už jí zařídil i kanadskou SIMkartu, aby měli mezi sebou levnější volání v případě potřeby. Jsou na ni moc hodní. Opravdu si to tam užívá, je nadšená ze školy, z rodiny, jsme moc rádi. 

Každému, kdo se na ni ptá, Vaši agenturu jen a jen doporučuji.

Ve škole je to taky fajn, už jsem se seznámila s pár lidmi, tak už si nepřijdu tak sama a cítím se líp. Možná si pár kurzů budu měnit, ale tváří se, že to není žádný problém. Děkuji za všechno.

Školní systém si uvědomuje, že ne všechny rodiny musí mít nutně dostupnou kvalitní stravu, tudíž chtějí pomoci dotyčným dětem, aby se mohly plně rozvíjet a soustředit na školu. Především mezinárodní studenti dostávají často speciální obědy, dárky a jiné výhody. Ve výuce se prosazuje hodně praxe, což prohlubuje znalost, porozumění dané látky a hlavně dlouhodobé uložení do paměti. Prostředí velmi přátelské. Studenti všímaví a ihned nápomocní. Jediné, co se mi nelíbilo, byl přístup mé osobní kancléřky, se kterou jsme si zkrátka již na začátku nesedly. Stačilo se ale jen nevzdávat a prosazovat své názory. Vše bylo tedy skvělé. Upřímně? Moc mně i mé sestře celý ten jiný život chybí. Příštím rokem se na stejné místo pravděpodobně chystá moje třetí sestra, které to nesmírně závidíme. Rozhodně nejvíc doporučujeme! Podstoupily jsme tak nejen znalostní rozvoj, ale také jazykový a vůbec obrovský personalní rozvoj =•)

Mrs. Bains was my English teacher. She truly loves her job. I always felt her excitement and interest in her students. She was so open-heated that I could not even have had the heart not to do some of my assignments. Whenever she saw I felt confused or not well, she came and with a smile tried to help. I have never met such a teacher. I actually love her as a person. The best thing, this woman put herself in the right place. She simply found herself in life what seems to be rare nowadays, honestly. As I said, I had some problems with my counsellor, this teacher stood on my side and supported me the most, though. "Thank You! I miss you!"